Česko je malá země, co se občas tváří, že její největší export je pivo a pasivní agrese. Jenže realita je mnohem zábavnější: z našich končin vzešly věci, bez kterých by dneska byl svět o dost otravnější. Třeba kontaktní čočky, díky kterým vidíš bez brýlí, a bleskosvod, díky kterému ti bouřka neudělá z baráku táborák.

A za obojím stojí konkrétní lidi, co byli schopní z ničeho udělat něco… i když jim do toho ostatní házeli klacky. Klasika.

1) Prokop Diviš: farář, kterej chtěl zkrotit nebe

Když se řekne bleskosvod, lidi automaticky plácnou Benjamina Franklina. A je to fér, protože Franklin měl zásadní roli v tom, že se blesk začal chápat jako elektrickej jev (a ne boží nasrání).

Jenže v českém příběhu je jeden pěkně ostrý hráč: Prokop Diviš. V Příměticích u Znojma postavil v roce 1754 zařízení, kterému říkal “meteorologický stroj”.

Co ten “meteorologický stroj” vlastně byl?

Nebyl to jeden drát a hotovo. Byla to komplexní konstrukce: sloup, spousta kovových hrotů, síť vodičů a uzemnění. Myšlenka byla trochu “ambiciózní”: Diviš chtěl elektrický náboj z bouřkových mraků spíš odvádět / vyrovnávat, aby se blesky ideálně ani netvořily. Realita byla prostší: když už blesk přišel, šlo hlavně o to, aby šel bezpečně do země.

“Tak kdo to teda vymyslel první?”

Tady je ta nepopulární pravda: záleží, co přesně počítáš jako “vynález bleskosvodu”.

  • Franklin: experimenty s elektřinou a bleskem (včetně slavnýho draka) jsou z roku 1752 a stály u zrodu konceptu ochrany stavby vodičem.

  • Diviš: reálně postavil uzemněné zařízení v roce 1754, které fungovalo jako ochrana před bleskem, ale jeho koncept byl jiný než Franklinův a část sporu je o definice a prameny.

Takže: Franklin bývá branej jako “otec” lightning rodu v globálním příběhu, Diviš je důležitý evropský pionýr, který postavil funkční uzemněnou věc a přemýšlel o tom jinak. A to už je sakra dobrý skóre na farářský “vedlejšák”.

2) Otto Wichterle: člověk, co udělal “měkký plast”, který chce žít v oku

Druhá věc je úplně jiný level: měkké kontaktní čočky.

Wichterle nebyl “optik”, ale chemik. Klíč byl materiál: průhledný hydrogel (poly(2-hydroxyethyl methacrylate), často zkráceně pHEMA / HEMA), který umí držet vodu a je pro oko snesitelný.

Proč byl hydrogel takovej gamechanger?

Protože starší čočky byly tvrdší a pro spoustu lidí nepohodlný. Hydrogel:

  • je měkký

  • je hydratovaný

  • na oku je “lidštější”

A tím se kontaktní čočky z “mučení pro vytrvalé” změnily na normální věc pro miliony lidí.

A teď ta legenda: stavebnice Merkur

Na tomhle je nejlepší, že Wichterle v klíčovým momentu nepřišel s “laboratoří NASA”, ale s domácím improvizovaným aparátem. Slavná historka říká, že prototyp zařízení na výrobu čoček sestavil z Merkuru a domácích součástek, aby roztočil formy a čočky odlil odstředivým litím.

Podle řady odborných zdrojů se za “opravdový start” hydrogelových čoček často bere konec roku 1961, kdy Wichterle rozjel praktickou výrobu a navazující patentování.

3) A co “osudy patentů”? Protože svět je svět

Wichterleho vynález se pak komercializoval ve velkým a šel do světa přes licence. Což je dobrý i blbý:

  • dobrý: technologie se rozšířila globálně

  • blbý: v některých obdobích a podmínkách bylo pro český prostředí těžší držet kontrolu nad tím, jak se to prodává a kdo na tom vydělá

Každopádně výsledek je jasný: když si dneska nasadíš měkký kontaktní čočky, saháš na kus český chemie, která vyhrála celý svět.

Závěr

Český příběh bleskosvodu a kontaktních čoček není “my jsme nejlepší a všichni nám to kradou”. Je to mnohem lepší:

  • Diviš: evropský pionýr funkční ochrany před bleskem, s vlastním (trochu jiným) konceptem než Franklin, postaveno v roce 1754.

  • Wichterle: člověk, co dal světu měkký hydrogelové čočky a nastartoval moderní éru kontaktních čoček kolem roku 1961, včetně slavné “Merkur” legendy.

Takže jo: Češi umí. Někdy až podezřele moc.

Lovec Faktů

Vysvětluju „proč“ a „jak“ - bez keců a bez omáčky.

Související články