Kdyby mi někdo před lety řekl, že budu psát článek o lidech, co mají intimní vztah se stromem, řeknu mu, že má vypnout internet. Jenže internet nevypneš, a lidi jsou kreativní jak prase.

Téma se obvykle objevuje pod pojmy jako dendrofilie (sexuální přitažlivost ke stromům) nebo obecněji objectophilia (přitažlivost k objektům). Důležité: u většiny lidí to není “teď půjdu obejmout borovici a je to”. Často je to směs psychiky, symboliky, fantazie, někdy traumatu a někdy prostě… zvláštní preference.

1) Nejde vždycky o sex. Často jde o vztah

Hodně lidí, co o tom mluví, popisuje spíš:

  • silné emocionální spojení,
  • pocit bezpečí,
  • uklidnění,
  • “přijetí bez souzení”.

Strom je “stabilní”, “tichý”, “neodchází”, “neponižuje”, “neřeší tvoje sračky”. A to je pro některé lidi překvapivě přitažlivý.

2) Symbolika: síla, růst, kořeny, život

Stromy jsou kulturně nabité symboly:

  • život a plodnost,
  • síla a stabilita,
  • ochrana,
  • spojení se zemí.

Když si mozek jednou spojí určitou symboliku s intimitou, může se to zvrtnout do preference. Ne protože je člověk “šílený”, ale protože mozek dělá spojení pořád. A občas je dělá fakt divně.

3) Lidi jsou sami a vztahy jsou těžká disciplína

Tohle zní krutě, ale je to praktický: lidské vztahy jsou často komplikované, plné odmítnutí, stresu, očekávání a rizika. Strom:

  • nehodnotí,
  • nechce odpovědnost,
  • neudělá scénu,
  • nepotřebuje komunikaci.

U někoho to může být únik. U někoho náhrada. U někoho prostě erotická fantazie, kterou nikdy v reálu nepřenese do činu.

4) Kdy je to “OK” a kdy už je to problém?

Obecně: pokud to někomu neubližuje, neomezuje ho to, nepřerůstá to do nutkavého chování a nevzniká tím riziko (například zranění), tak je to “divný, ale život jde dál”.

Problém to je, když:

  • člověk nedokáže fungovat bez toho,
  • zanedbává normální život,
  • jde do situací, které jsou nebezpečné,
  • nebo to vzniká jako důsledek traumatu, úzkosti, deprese a podobně.

Závěr

Lidská sexualita a intimita nejsou jen “klasika v posteli”. Někdy je to o symbolice, emocích a touze po bezpečí. A někdy je to o tom, že mozek prostě hodí šipku mimo terč. Pokud to někomu neničí život ani ho to neohrožuje, je to hlavně bizarní kapitola lidské různorodosti. Pokud to život ničí, řešení není posměch, ale pochopení, proč to vzniklo.

Lovec Faktů

Vysvětluju „proč“ a „jak“ - bez keců a bez omáčky.

Související články